Zdeněk Dragoun – Michal Dragoun
Soustředěný zájem o chaberský kostelík při jeho rekonstrukci v 70. letech 20. století přinesl i zjištění některých velmi zajímavých detailů stavby. Mezi ně patřily i stopy nápisu, zřetelného na pískovcové nárožní lizéně vnějšího líce jihovýchodního rohu kostelní lodi. Má tak trochu zvláštní charakter – je zřetelné, že je psán (nebo malován), tedy nikoliv tesán nebo ryt a přestože samotný nápis není v dnešní podobě čitelný, umožňuje postřehnutelný charakter písma určit, že se jedná o písmo gotické. Nápis je umístěn ve výšce cca 150 - 165 cm nad zemí na dnes sedmém nadzemním řádku nárožní lizény, na jednom ze dvou monolitických bloků horniny, které zabírají celou její šíři, když ostatní jsou tvořeny dvěma či více kvádry. Druhý analogický blok je již umístěn ve značné výšce a pro nápis podobného rozměru a charakteru je mimo čitelný dosah. Nápis tvoří zřetelně dvě řádky, provedené patrně vínově červenou hlinkou. Od okamžiku, kdy jsme si pozůstatků nápisu povšimli, uvažovali jsme o takovém způsobu jeho dokumentace, který by dokázal text zvýraznit a umožnil tak jeho přečtení. Protože, jak už bylo řečeno, nápis nebyl tesán ani ryt, výsledek nemohla přinést fotografie při velmi šikmém osvětlení, kdy dochází ke značnému zvýraznění plastických partii kamene. Ze stejného důvodu nemohlo přinést úspěch ani grafické zobrazení plochy pískovcového kvádru na bázi jeho otisku. Čas běžel a příležitostné pokusy k cíli nevedly. Naštěstí ani zvýšeně agresivní prostředí konce 20. století se na zbytcích nápisu neprojevovalo a ten zůstával zhruba ve stejné podobě jako při svém prvním zaregistrování. .jpg) Rozhodující skutečností pro další pokusy se stalo setkání s fotografem Martinem Frouzem. I toho zbytky nápisu zaujaly a on přinesl do naší snahy kromě iniciativního přístupu a značného osobního nasazení i svůj značný odborný potenciál. Nejdříve text vyfotografoval v příhodném denním osvětlení. Podařilo se tak dosáhnout jeho zvýraznění, ale stále ještě nikoliv přečtení. Některé shluky písmen ovšem dovolily spolehlivě konstatovat, že nápis je psán latinsky. Kromě chrakteru písma to byla další indicie pro skutečnost, že nápis je středověký. V roce 2010 vyfotografoval nápis M. Frouz znovu, tentokrát ve spolupráci s pracovníky firmy GEO-CZ. Pokus s fotografií při infračerveném osvitu byl negativní, stejně jako pokus zaměřený na ultrafialovou luminiscenci. Důvodem je patrně charakter látky, kterou byl nápis pořízen a která na zmíněné postupy nereagovala. Úspěch přinesly až snímky přisvícené halogenovým reflektorem. Ty byly M. Frouzem důkladně počítačově zpracovány, nejprve zvětšením barevného kontrastu. V dalších krocích byly znovu počítačově zvýrazněny některé části barevného spektra (zejména červená a žlutá). Za cenu ztráty konkrétní barevnosti nápisu byly tak získány přesnější informace o zachovaných tvarech jednotlivých písmen. Teprve použití těchto snímků umožnilo soustředit se na přečtení podstatně zvýrazněného nápisu..jpg) Dvojřádkový latinský nápis je psán písmem, kterému v klasifikaci knižních písem odpovídá tzv. bastarda, ovšem tvary některých dalších liter se vyskytují i v jiných typech gotického písma. Podle těchto kritérií lze nápis rámcově datovat do 15. století. Jednotlivá písmena jsou provedena pečlivě, některá jsou tvořena několika tahy a pokud to nerovný podklad a stav dnešního dochování dovolil, jsou dobře čitelná. Zkratky jsou používány jen v malé míře a zřejmě jde jen o vodorovnou čárku, označující písmeno „m“ nebo „n“.Přesto dnes nelze první řádku nápisu přečíst, případně nepochybná jsou jen jednotlivá písmena. Na začátku druhé poloviny prvního řádku tvoří první tři písmena nejspíše skupinu „deb“ a navozují představu tvaru slovesa debeo, prvním písmenem dalšího slova je „a“. Z druhého řádku se z dochovaných fragmentů podařilo přečíst některá slova a následně celý text přesně identifikovat ve sbírce středověkých přísloví. Zní „Dum cor non orat, in vanum lingua laborat“ (Dokud se nemodlí srdce, jazyk se namáhá marně). V literatuře jsou uváděny tři varianty citátu, lišící se prvním slovem, jímž může být „dum“, „si“ nebo „cum“ (tedy česky „dokud“, „jestliže“ nebo „když“). Varianta začínající „si“ je asi nejčastější a je doložena v epigrafické podobě i na jiných církevních stavbách např. v Itálii (kostel sv. Vavřince v Usiglianu u toskánského Lari, nápis patrně z roku 1312; z Polska se uvádí výskyt v kostele ve velkopolském klášteru v Lądu a v Kalwarii Zebrzydowskiej u Krakova (druhý z nich pochází až z novověku).
Obecné rozšíření přísloví od raného středověku dosvědčují jeho dva doložené zápisy s úvodním slovem „cum“ v rukopisech dnešní knihovny benediktinského kláštera v Kremsmünsteru a další s variantou „dum“ v kodexu Württembergische Landesbibliothek ve Stuttgartu. Vzhledem ke stavu zachycení podobných krátkých zápisů v existujících katalozích rukopisů se přitom dá očekávat jeho častější výskyt. Znalost přísloví v českém prostředí dosvědčuje jeho citace Janem Husem ve formě „Si cor non orat, in vanum lingua laborat“ v traktátu De mandatis dei et oratione dominica. Nepřečtený zůstává první řádek nápisu. Odkaz na jeho předlohu se ani nedá očekávat – pokud je nejčitelnějším fragmentem skutečně tvar slovesa debeo, navozuje hypoteticky spíše představu příkazu dodržovat naučení druhého řádku. Je nepochybné, že částečné přečtení středověkého nápisu na chaberském kostele zaznamenává v našem prostředí a v 15. století výjimečně se vyskytující (nebo jindy nedochovanou) existenci nápisu literárního charakteru, psaného na kameni na vnější stěně kostela. I když nepřináší informace, v něž jsme trochu doufali – totiž údaje, vztahující se k dějinám samotné stavby, jeho přítomnost dokládá duchovní klima své doby. Vzhledem k tomu, že se traduje spálení zdejší fary i kostela v husitském období a jeho následná gotická úprava, lze velmi hypoteticky uvažovat o jeho vzniku patrně v souvislosti s předpokládanou pohusitskou přestavbou kostela. Tak by obnova stavby souzněla i s tendencí určitého ideologického působení na opravdovost víry. Nezajímavá není ani skutečnost použití věroučného textu na obecně přístupném místě v latinské podobě, ale ta ve frekventovaném používání náboženských textů v tomto jazyce ve středověku příliš nepřekvapí. V reakci na větší rozšíření češtiny v náboženském prostředí doby husitské by bylo možné použití latiny chápat jako určitou ortodoxní reakci na předchozí volnější a kritičtější přístup k náboženským otázkám. V každém případě i tento rozpoznaný a z podstatné části identifikovaný detail rozšiřuje počet výjimečností, jimiž se kostel sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech vyznačuje. | |
