Jan Royt Nástěnné malby v apsidě románského kostela sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech byly částečně odkryty v roce 1905 ing. J. Hoffmannem a nevhodně „restaurovány“ Petrem Maixnerem. Poprvé je zmiňuje Antonín Podlaha v Posvátných místech království Českého (Podlaha 1907, s. 269) a následně pak Ferdinand J. Lehner (Lehner 1907, s. 269). Antonín Matějček (Matějček 1931, s. 19) se domnívá, že nástěnné malby v Dolních Chabrech modifikovaně opakují kompoziční schéma maleb v apsidě kostela sv. Patrokola v Soestu. Z výtvarného hlediska pak mají malby podle Matějčka blízko k nástěnným malbám v apsidě baziliky sv. Jiří, jež jsou pod silným saským vlivem. Vznik maleb klade do první čtvrtiny 13. století. Matějčkův názor na výtvarný původ i datování převzal i Jiří Mašín (Mašín 1954, s. 47-48; Mašín 1977, s. 260). Konstatoval, že malby jsou zcela znehodnoceny přemalbou a zachovávají pouze kompoziční rozvrh malby původní. To opakuje i Karel Stejskal v kapitole o středověkém malířství v knize Praha středověká (Stejskal 1983, s. 142). Velmi stručnou informaci o kostele a o malbách i s vyobrazením nalezneme v Uměleckých památkách Čech (Umělecké památky Čech I, s. 296).
 Nové hodnocení maleb umožnilo až jejich restaurování, přičemž se podařilo odkrýt spodní pás maleb, což přináší překvapující zjištění.Apsidě dominuje monumentální postava trůnícího Krista oblečeného ve světlý spodní šat, přes nějž má přehozen purpurový královský plášť. Pravicí žehná a v levici drží otevřenou knihu s latinským nápisem, dnes špatně čitelným: EGO SVM PRIMVS ET NOVISSIMVS. Obklopen je mandorlou, jejíž pozadí tvoří modré nebe poseté hvězdami. Kristus zde vystupuje jako Pantokrator. Mandorla je dole pozdvihována dvojicí velkých andělů. Nahoře ji pak přidržují dvě menší andělské bytosti. Po Kristově pravici stojí Panna Maria, po jeho levici pak patron kostela sv. Jan Křtitel. Jde tedy o vyobrazení tzv. Deesis, to je přímluvců u Posledního soudu. Na rozdíl od svatojiřské malby, zde chybí symboly čtyřech evangelistů. V druhém pásu spatřujeme postavy apoštolů, což je v podobných sestavách obvyklé (viz např. Albrechtice u Týna, poslední dvě desetiletí 12. století, Merhautová - Třeštík 1983, s. 194). Vpravo od středního okna apsidy, jehož špaleta je ozdobena stylizovaným úponkem, je na bílém pozadí vyobrazen apoštol Petr s klíči a na protilehlé straně na červeném pozadí je apoštol Pavel. Úplně vlevo je zobrazen sv. Jakub Větší. Postavy apoštolů jsou výrazně protáhlé a uzavřené ve svých objemech. Právě střídání barevného a světlého pozadí rytmizuje jinak uniformní řadu apoštolů. .jpg) Ve spodním pásu se nachází pozoruhodné nástěnné malby, a to jak z hlediska výtvarného, tak i ikonografie. První scéna vlevo byla zničena zasazením sanktuária, Druhá scéna se odehrává v zastřešeném prostoru s červeným pozadím. Z pod střechy je spuštěna drapérie, která má význam pro utváření obrazového prostoru. Na lůžku leží žena, patrně sv. Anna, které podává fragmentárně dochovaná postava, patrně ženská, misku s polévkou. Vpravo od lůžka zobrazená ženská postava drží v ruce novorozeně se svatozáří, zřejmě Pannu Marii. S velkou pravděpodobností jde o scénu Narození Panny Marie. Následná scéna se odehrává v chrámové prostoru. Vpravo za oltářním stolem ozdobeným velkým křížem stojí velekněz s mitrou na hlavě. Postava sv. Anny, částečně zakrytá pilířem stavby, drží v ruce obětní svíci a uvádí malou Pannu Marii, která drží v ruce nápisovou pásku, do chrámu. Doprovází ji ještě další žena, přinášející dvě holubice (?) k oběti. Zvláštní pozornost zde zaslouží velmi pokročilé řešení obrazového prostoru s pilířem představeným před postavu světice. Také zde je červené pozadí. Poněkud nejasná je třetí scéna. Dochovaly se z ní toliko dvě postavy se svatozářemi. Postava vlevo si přikládá levici na tvář, pravá postava má ruce sepnuté k modlitbě. Není jisté zda jde o námět Zvěstování Panně Marii či Navštívení. Poslední scéna je naopak velmi snadno identifikovatelná. Jde o vyobrazení Smrti Panny Marie typu dormitio. Děj se na rozdíl od předcházejících odehrává na modrém pozadí. Panna Maria leží na lůžku a Kristus vyobrazený uprostřed bere do svých rukou její duši. U lůžka dále stojí apoštolové. Je nepochybné, že ve třetím pásu je vyobrazen zkrácený mariánský cyklus. Po uvedení Panny Marie do chrámu totiž obvykle následuje Vyvolení sv. Josefa za snoubence Panny Marie či Zasnoubení Panny Marie se sv. Josefem. Příběh Mariina Neposkvrněného početí v lůně sv. Anny a Mariina narození není vylíčen v kánonických evangeliích, ale v apokryfním evangeliu Jakubově (Neznámá evangelia, s. 253-269). .jpg) Je nepochybné, že v Dol-ních Chabrech se docho-val nejstarší dochovaný nástěnný mariánský cyklus v Čechách. Předpokládám, že nástěnné malby v apsidě kostela sv. Jana Křtitele vznikly ve dvou etapách. Starší, asi z doby kolem 1230-1240, je zobrazení Krista v mandorle a postavy dvanácti apoštolů. Toto datování se opírá o náznaky ostře zalamovaných draperií (Zackenstil-lámaný styl) oděvu apoštolů. Vzhledem k pokročilému prostorovému řešení a jinému charakteru postav datuji mariánský cyklus do 50- 60. let 13. století. Nejbližší výtvarné analogie lze vzhledem k absenci nástěnné malby z té doby nalézt v rukopisech (Krása 1990, s. 11-23), například v Sedleckém antifonáři (Praha, Národní knihovna ČR, před pol. 13. století) či v Mater Verborum (Praha, Knihovna Národního muzea, před polovinou 13. století). Z hlediska ideového cyklus mariánský reprezentuje první příchod Spasitele na tento svět „z Marie Panny“ a zároveň zvýrazňuje úlohu Panny Marie coby mediatrix – prostřednice ke Kristu, jak je to ostatně vyjádřeno i v Deesis. Kristus v mandorle pak reprezentuje druhý příchod Pána na tento svět.
| ||||||||||
)
)
)
)
)
)
)
)
